Doc. Ing. Petr Jančík, Ph. D.

Doc. Ing. Petr Jančík, Ph. D.

Doc. Ing. Petr Jančík, Ph. D.

Jsem asi prototyp OSTRAVAKA. Můj život začal tam, kde začal život našeho průmyslového města. Mám v sobě čistokrevné ostravské geny.

Část předků přišla z polského Slezska, část z židovské Haliče, část je z Prajzské a část původem z jižní Moravy. Narodil jsem se v porodnici ve Vítkovicích. Dětství jsem prožil u prarodičů na Prajzské – ve Lhotce. Děda jezdil s lokomotivou v dole, otec a matka vystudovali medicínu. Až do konce 80. let minulého století jsem žil v centru, kde jsem začal vychovávat své dvě dcerušky. Uvědomoval jsem si, v jak katastrofálně znečištěném ovzduší žijeme. Tak jsem se přestěhoval s dětmi do nejčistší části Ostravy – do Poruby. Oba rodiče zemřeli na rakovinu, stejně jako nevlastní bratr, který se dožil dvaceti let ve Vratimově. Já sám jsem tíhl k technice a hlavně letadlům. Nakonec jsem se ale místo leteckým konstruktérem stal konstruktérem zařízení dolů a hutí. Tento obor jsem vystudoval na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě, kde po letech v technické praxi od roku 1990 učím.

Člověku se těžko charakterizuje vlastní povaha. Tak jsem se zeptal přátel a rodiny, jak mě vidí oni. Jsem hodně citlivý na křivé řeči a křivé chování. To mě opravdu dokáže nadzvednout. A poznám je na první pohled. Snažím se žít rovně. Neumím lhát. Možná je to v politice nevýhoda. Já to beru za výhodu a dlouhodobou investici, která se jednou vrátí.

Miluji volnost třírozměrného prostoru. Miluji vzduch a vodu. Celý život létám a potápím se. Ostravský vzduch mám tak říkajíc osahaný. Od roku 1975 se v něm pohybuji nejdříve na větroni, pak na motorových letadlech a dnes hlavně na paraglidu. Znám ho opravdu detailně ve všech podobách. Procestoval jsem desetitisíce vertikálních proudů, nechával jsem se jím kolébat. Mám ho rád. Vím, jaký je, a vím, co potřebuje. Proto je také meteorologie mým koníčkem a dnes také trochu prací, kterou se zabývám od roku 1979. Občas předpovídám počasí pro své přátele piloty, občas dělám meteorologickou službu na závodech v paraglidingu a plachtění. Učím meteorologii naše i zahraniční dopravní piloty jako pozemní instruktor. Mám rád zvířátka – hlavně dva pejsky Dikinku a Adélku a kočičky všeho druhu. (Právě mě napadlo využít předvolebního povídání – nechcete někdo koťátko? Jedno zbylo…)

Mám také bohužel trochu divokou duši. Za svůj padesátiletý život jsem toho mnoho zažil, možná za dva životy. Žil jsem rychle a naplno. Na všechno jsem nebyl hrdý, ale na jednu věc jsem. Vím zcela jistě, že nikdy nebudu dělat křivé věci a když to po mně někdo bude chtít, kdykoli ho pošlu do háje – ať je to kdokoli. V zásadních věcech vždy splním, co slíbím, pokud to bude v mých silách.

Někomu se možná bude zdát, že se pouštím do boje s větrnými mlýny a že jsem naivní idealista. Není tomu tak. Vím dobře, že cesta k čistému vzduchu v Ostravě bude nelehká, bude vyžadovat dohodu mezi politiky, občany a znečišťovateli ostravského ovzduší. Ale také vím, že se na ni mělo nastoupit už dávno a že to bude muset jít a půjde. Myslím, že vím jak. Ve své profesi vysokoškolského pedagoga a vedoucího katedry, která má ochranu životního prostředí v průmyslu v názvu, jsem za dvacet let poznal, jak fungují velké průmyslové systémy na Ostravsku. Viděl jsem, jak se mění jejich technika, majitelé, a také jsem poznal mentalitu jejich manažérů. Publikoval jsem na téma znečišťování ovzduší a hlavně poznávání a počítání vztahů mezi emisemi a kvalitou ovzduší desítky odborných článků na konferencích a v časopisech u nás i v zahraničí. Doktorát jsem získal po obhájení práce na téma Dynamické modelování šíření znečišťujících látek, docenturu za práci na Propojení modelů prostorových jevů v životním prostředí a informačních technologií. Za tu dobu jsem se podílel na přípravě legislativy a vím, jaké tlaky jsou někdy vyvíjeny proti zájmům Ostravy na čistém ovzduší.

Známí a přátelé občas vidí mou fotografii ve sdělovacích prostředcích a ptají se, proč jsem se vydal na dráhu politika. Tady je univerzální odpověď, kterou jsem poslal svému strýci:

„Ahoj …, děkuji za podporu. Ano, jsem to já. Trochu utahanější životem a trochu naštvanější. Mnoho let jsem vysvětloval těm, kteří nám tady v Ostravě a v kraji vládnou, že se opravdu už MUSÍ s ovzduším v Ostravě něco dělat. A říkal jsem jim, co se má udělat. Nejen já, ale všichni, kdo zkoumali vlivy průmyslu na ovzduší. Léta to ví. Mají dost informací. Je to jasné každému normálně uvažujícímu člověku. Osmdesát procent emisí tady jde do vzduchu z velkých průmyslových podniků. Máme legislativu stejnou jako všude v Evropě. Je to už osm let. Musí se podstatně omezit emise z hutí a koksoven (někde asi až o 50 procent), musí se zastavit kácení vzrostlých stromů a rozprodej hezkých a zelených míst Ostravy na škatule, které za pár desítek let budou k ničemu. Musí se dát peníze na čištění města. Musí se v době inverzí regulovat zdroje.To oni dobře ví. Jenže tady u nás se jenom dělají české tanečky. Už jsem od nich slyšel leccos: ‚Za znečištěné ovzduší můžou domkaři a špatné rozptylové podmínky. Pokud nechceme, aby odešli velcí provozovatelé hutí, nesmíme na ně tlačit. A kdoví, jak to vlastně je s těmi zdravotními dopady znečištěného ovzduší, to se musí prozkoumat.‛

Už mě to štve. Měli na to osm let, a pořád se nic neděje. Za poslední roky jsem si uvědomil, že příčinou je korupce. Na všech úrovních. Stromy se musí kácet, aby se uvolnil prostor pro projekt, který se uměle nafoukne a vypadá pak dražší. Navíc se o malé stromky, které se místo nich vysází, nikdo nemusí léta starat a jejich cena v projektu se může stanovit v širokém rozmezí. Pozemek má najednou větší hodnotu, když se změní územní plán a využití se místo zelené plochy změní na bydlení nebo průmyslové využití. Pak na něm postaví plechové škatule nebo zahustí obytnou zástavbu.

Tak jsem využil toho, že vzniklo nové hnutí, které nebylo založeno na žádné ideologii a má na ty věci podobný názor, a rozhodl jsem se nejen asertivně přesvědčovat mocné, ale taky jim do toho začít mluvit a tlačit na změny. Vím, jak se musí postupovat, a měl bych výčitky svědomí, kdybych neudělal všechno, co můžu. Pokud dostaneme dostatek hlasů, můžeme to opravdu významně ovlivnit. Nejsem naivní. Vím, že se musíme dohodnout se znečišťovateli, s developery. Ale nenechám nám rozkrádat město přímo pod nohama a pomalu zabíjet lidi další roky. Budu to tlačit k tomu, aby se dohodl a stanovil cíl (rok, kdy budou dosaženy imisní limity) a aby se k němu směřovalo. Ať se tato cesta kontroluje, nezávisle měří a vyhodnocuje, a to bez politických tlaků. Je to jediná možnost. Mějte se hezky, pozdravte… A držte mi palce. Pokud se tě někdo bude ptát, proč jsem se tak rozhodl, klidně můžeš přeposlat tento mail, komu chceš. Asi to budu muset stejně napsat někam do novin pro všechny ostatní.“

Mám rád Ostravu ve všech podobách. Pokládám ji za výjimečnou. Je to tím, že ty těžké hutní technologie a doly a to bohatství, které produkovaly a produkují, sem lákaly a lákají generace odvážných a schopných lidí. Je to tak trochu malá Amerika, Nový svět na severovýchodě Česka. Vychovali se tady schopní technici, což už je dnes v západním světě skoro vzácnost. Je tu krásná architektura, kultura. Cítím, že má potenciál zanechat své kouzlo po stovky let. Jsem asi prototyp OSTRAVAKA také v tom, že jsem ochoten na chvíli přibrat další „šichty“ a bránit Ostravu a její lidi, když se mi zdá, že je už moc odírána. Možná je to díky těm „ostravským“ genům.

-red-

VII/2010

Komentáře jsou uzavřeny.

Anketa

Aktuálně není k dispozici žádná anketa