Domov je místo, kde se cítím doma

V České republice přes snahu mnoha neziskových organizací a odborníků na řešení problému bezdomovectví se nedaří zvládnout boj s chudobou. Počet lidí, kteří jsou ohroženi chudobou, každoročně narůstá, nadále kvete tzv. byznys s chudobou na ubytovnách a většina veřejností je o problémech lidí bez domova informována až v situacích pro média zajímavých, jako jsou třeskuté mrazy či zdali již někdo zmrznul.

Neziskový sektor už mnoho let vyzývá státní správu, aby legislativně zakotvila institut tzv. sociálního bydlení – tedy bydlení s důstojným standardem, které bude dostupné i pro nízkopříjmové rodiny či jednotlivce. Ministerstvo pro místní rozvoj sice připravilo koncepci, ale podle odborníků materiál k žádné podstatné změně nepovede. Naopak přijetí Koncepce sociálního bydlení v současném znění povede k dalšímu rozmáhání byznysu s chudobou. Bude se konzervovat současný stav ubytoven a prohlubovat segregace stavbou nových. Teoreticky také hrozí zpoždění čerpání evropských prostředků na sociální bydlení, protože dle vyjádření Evropské komise EU nebude financovat ubytovny a podobná zařízení nesplňující kritéria bydlení (tj. bez vlastního příslušenství). Platforma pro sociální bydlení varuje, že tento „nekoncepční“ materiál umožní vznik dalších sociálních ubytoven. V tomto názoru se s Platformou pro sociální bydlení, která čítá 40 členů, ztotožnilo dalších 9 organizací a 39 významných osobností a odborníků. V otevřeném dopise vyzývají vládu ČR a premiéra Jiřího Rusnoka, aby neschvalovali Koncepci sociálního bydlení a novelu Zákona o hmotné nouzi.
(TZ: „Nová Koncepce sociálního bydlení zřejmě ještě více podpoří byznys s chudobou!“ Praha, 9. 12. 2013, Platforma pro sociální bydlení)

Jedním ze členů Platformy pro sociální bydlení je také Sdružení azylových domů v ČR (S. A .D.), které bylo založeno v roce 1993 a zastřešuje fyzické osoby, poskytovatele sociálních služeb, další instituce a subjekty zabývající se problematikou lidí bez domova nebo ohroženými ztrátou bydlení. Jeho prioritou je vytvářet pro své členy odborné prostředí a hájit jejich zájmy. Členy S. A. D. jsou nejčastěji zařízení poskytující služby osobám ohroženým sociálním vyloučením – azylové domy, noclehárny, domy na půl cesty, nízkoprahová denní centra apod. S. A. D. má 90 členů v rámci České republiky.

V České republice je asi 30tisic lidí bez domova. Dalších 100 tisíc je ztrátou bydlení ohroženo. V evropském kontextu je situace podobná i v jiných zemích. Hlavními důvody proč se lidé na ulici ocitají, jsou nepevné či neexistující rodinné vazby (rozvody, partnerské problémy, domácí násilí, opuštění ženy s dětmi partnerem, apod.), sociálně ekonomické důvody /vysoká míra nezaměstnanosti, špatná bytová politika, neexistence účinného celorepublikového systému sociálního bydlení/, dluhy, propuštění z výkonu trestu, děti utíkající z domovů či odcházející z institucionální péče /dětské domovy/, psychiatrické diagnózy či duševní onemocnění, závislosti apod. Většinou se kumuluje několik faktorů a nelze jeden označit jako primární.

Předvánoční čas je obdobím, kdy je důležité si uvědomit, že bezdomovectví je problémem, který se dotýká celé naší společnosti, nejen oněch lidí samotných. To, jakým způsobem se dokážeme vyrovnat se sociálními problémy, jak se chováme a pomáháme lidem, kteří pomoc potřebují, je odrazem slušné, morální a zodpovědné země i každého z nás.

Bezdomovec není jen ten, kterého občas vídáme spát někde na ulici s krabicí vína. Jsou to matky s dětmi, ženy, které utekly z domova před domácím násilím, starší osamělí lidé, kteří přišli o zaměstnání, mladí lidé, které po opuštění dětských domovů nemají kam jít, či mladí nezaměstnaní bez pevných rodinných vazeb. Chtějme lidem, kteří to potřebují, nabídnout pomocnou ruku. Není v pořádku, nemít domov a muset spát na ulici, v azylových domech či na ubytovnách.

Pokud se zamýšlím nad lidmi, které jsem poznala a kteří neměli domov, většinou jsou to pozitivní vzpomínky na ty, kteří z úplného dna, kdy přespávali v zimě na ulici, jsou dnes ve startovacím či nájemním bytě, jsou spokojení, a jak jsem nedávno slyšela od jedné mladé paní žijící v azylovém domě, mají „jiskru v oku“. Myslela tím, že z pozice rezignovaného člověka s nízkým sebevědomím a ztrátou důvěry k většinové společnosti z nich vyroste na základech nabité sebedůvěry a důstojnosti opět člověk, který nám ostatním „těm druhým“ může mnohé dát.

Přeji všem čtenářům časopisu Ostravak krásné vánoční svátky.

Mgr. Dominika Najvert

Vložení komentáře


Další články

Anketa

Aktuálně není k dispozici žádná anketa