Eva Schwarzová a Michal Mariánek – zastupitelé statutárního města Ostravy za politické hnutí Ostravak

Eva Schwarzová

Vystudovala obor veřejné finance na VŠE Praha a pracuje jako ředitelka společnosti D & Daxner Technology s. r. o. Je rodilou Ostravačkou, má dvě děti a žije ve Slezské Ostravě. Mezi její koníčky patří četba, film, divadlo a cestování. V podzimních komunálních volbách 2010 byla občany zvolena za hnutí Ostravak a stala se zastupitelkou statutárního města Ostravy.

Jaké máte pocity z komunální politiky po více než roce působení v roli zastupitele?

Pocity jsou stejné, jako když jsem po volbách začínala usedat v lavicích zastupitelstva – nikomu zejména z koaličních politiků nevěř! Mohu se domnívat, že ne všechny materiály, na základě kterých se na zasedání zastupitelstva rozhoduji, jsou úplné, tedy že obsahují veškeré dostupné a pravdivé informace. Proto je někdy těžké se rozhodnout, když i u věcí, které bych srdcem rozhodla bez rozmýšlení, si říkám, co ještě se nám nepodařilo zjistit, co nevíme a co vědí oni? Proč ještě včera chtěli nemovitost prodat a najednou materiál z jednání zastupitelstva stáhli? Co se kde zase ušilo?

Litovala jste někdy za dobu působení v zastupitelstvu rozhodnutí vstoupit do veřejného dění města Ostravy?

Nelitovala, protože už nemusím jen nadávat, jak to tady vedení města vede, ale mohu nadávat i snažit se to změnit.

Kdybychom se vrátili zpátky, šla byste do celého toho kolotoče znovu?

Ano, předvolební kampaň, to byl kolotoč, který byl po několik měsíců velmi náročný. Ale uspokojuje mě pocit, že i díky němu se nám podařilo získat v obvodu Moravská Ostrava a Přívoz takový volební výsledek, který znamená možnost prosazovat v tomto obvodu naše předvolební sliby.

Jaká byla Vaše první reakce, co Vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděla výsledky voleb?

Radost. Těšilo mě, že jsme udělali kus dobré práce v kampani, že nás lidi našli, že jsme to mysleli a myslíme vážně a že nám občané dali příležitost zkusit dělat politiku s čistým štítem. A v osobní rovině mě těšilo, že jsem těm pánům – tak pohodlně zavrtaným do teplých židliček na radnici – zvedla mandle, znervózněla je tak, že v povolebních reakcích médiím evidentně nezvládali náš úspěch s grácií. Protože jediné, čeho se politici v placených funkcích bojí, je to, když se veřejné mínění začne ve své kritice sjednocovat.

Jaké jsou po roce reakce Vašich blízkých a okolí na Vaši práci zastupitelky?

Zajímají se, fandí, říkají, co by se mělo udělat lépe, vyčítají, že více neprodáváme svou práci a výsledky médiím. A těžko se jim vysvětluje, že ani média nemusejí mít z čertvíjakých důvodů zájem nějakou informaci otisknout nebo vám bez varování příspěvek zkrátí a určitě není náhoda, že zmizí právě to podstatné, co mu dávalo smysl.

Díky předvolební kampani byla Vaše tvář – dá se říct – všude. Poznávají Vás a oslovují lidé i nyní po více než roce, když Vás potkávají na ulici?

Někdy ano – i po tak dlouhé době. Někteří se i zastaví a zeptají se na něco, což je milé, protože to znamená, že jim já či naše hnutí stojí za to, aby se zastavili a ptali se.

Jaké byly Vaše pocity při prvním jednání zastupitelstva, když jste poprvé usedla na místo zastupitele?

Říkala jsem si, že předtím jsem seděla na balkoně pro veřejnost, vestoje jsem se domáhala pozornosti tehdejších zastupitelů a vznášela dotazy a připomínky k vedení města. Vůbec by mě nenapadlo, že za nějaký čas budu sedět v lavici pro zastupitele…

Jaké byly Vaše dosavadní zkušenosti s politikou?

Před volbami? Špatné. Arogance a nezájem řešit dotazy a problémy. Pouze špatné zkušenosti s místními politiky mě dostaly do situace, že jsem se ocitla mezi nimi. Děkuji, pane primátore Kajnare. Děkuji, pane náměstku Madeji. Poděkujte sami sobě, že se na nás musíte každý měsíc koukat.

Jaké bylo pro Vás osobně nejtěžší rozhodnutí v rámci komunální politiky?

Pro mě osobně vůbec do ní vstoupit. Víte, že byste měla, ale nechce se vám. Jako když máte strach se smočit v zabahněném rybníku.

Váš osobní největší trapas či společenské faux pas při zasedání, nebo naopak úsměvná historka?

Největší trapas? Ten mě ještě asi čeká. Nepamatuji se na nic, co by mě nějak přespříliš rozhodilo. Celý život pracuji s lidmi, takže jsem zvyklá s nimi komunikovat, přijímat rychlá rozhodnutí, aniž bych se nechala unášet příliš emocemi. A se mnou navíc nějaké moje zaškobrtnutí příliš neotřese – ať už slovní, nebo po schůdcích…

Co Vás nejvíce rozčiluje jako zastupitele?

Pocit, že některé mnohdy velmi kontroverzní materiály jsou přijímány kolegy zastupiteli z koaličních stran tak jednomyslně, tak jednohlasně, dle pokynů jejich stranických šéfů, jako by tam oni sami byli už jen do počtu.

Co Vás nejvíce potěšilo jako zastupitele či se Vám povedlo dokázat v roli zastupitele?

Malé radosti: pojmenovat věci správně, když například pan primátor Kajnar tvrdil, že rozdělení a vyvedení více než půlmiliardového majetku z DPO je řešení, které žádá legislativa. A takové nepravdy stály i v oficiálních materiálech pro zastupitele. Malá radost říct nahlas a do zápisu ze zasedání zastupitelstva, že to není pravda. Že nebylo třeba ztratit kontrolu nad majetkem města a zakládat dceřinou společnost, že stačilo pouze interně oddělit účetní okruhy v rámci Dopravního podniku Ostrava. Velké radosti: podařilo se nám – přes počáteční nechuť vedení města – prosadit na program jednání listopadového zastupitelstva návrh na změnu obecně závazné vyhlášky, kterou se reguluje provozování výherních hracích přístrojů na území města. Tato změna byla schválena a umožňuje městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz postupně vyčistit tuto část města od výherních hracích přístrojů.

Nejabsurdnější rozhodnutí či diskuse při zasedání – ať už Vaše, nebo nějakého kolegy zastupitele?

Záměr podporovaný vedením města, který se naštěstí nepodařilo realizovat, postavit na území obvodu Radvanice a Bartovice – v lokalitě tak krutě postižené špatným ovzduším – v objektu kasáren Hranečník další zdroj znečišťování ovzduší – spalovací trenažér pro hasiče.

Michal Mariánek

Vystudoval Pedagogickou fakultu na Ostravské univerzitě v Ostravě a pracuje v oblasti sociálních služeb v Ostravě. Je rodilým Ostravakem, má dvě děti a žije v Ostravě-Petřkovicích. Mezi jeho koníčky patří dobrá knížka, sport a divadlo. V podzimních komunálních volbách 2010 byl za hnutí Ostravak zvolen občany a stal se zastupitelem statutárního města Ostravy.

Jaké máte pocity z komunální politiky po více než roce působení v roli zastupitele?

Bylo toho strašně moc, hrozně rychle to uběhlo. Museli jsme vstřebat obrovské množství informací, pochopit procesy fungování v orgánech města, zorientovat se v široké problematice, kterou samospráva Ostravy obnáší. Naším základním cílem bylo narušit harmonické manželství a dostat se k relevantním informacím. Manželství jsme sice nerozvedli, ale občané naším prostřednictvím dali jasně najevo, že oranžovo-modrou koalici nepovažují za ideální vztah. A přestože jsme v roli opozice, mám za to, že naše stanoviska k mnohým problémům jsou slyšet. Občas se nám podaří i píchnout do vosího hnízda. Na druhé straně nám zástupci koalice dokážou dát najevo, kdo má v zastupitelstvu většinu. Když poprvé vyvolali hlasování o ukončení diskuse, kterou tím utnuli, a nejmenovaný zastupitel nám s úsměvem na rtech sdělil, že to je demokracie…, bylo to poučné i zarážející zároveň.

Litoval jste někdy během toho roku rozhodnutí, že jste vstoupil do veřejného dění města Ostravy?

Nelitoval. V rámci práce v zastupitelstvu města se seznamujeme se širokým spektrem činností a úkonů, které musí město zajišťovat. Samotným hlasováním máme možnost podílet se na směřování Ostravy, což je pro mě osobně zásadní. To přináší samozřejmě i vysoké nároky na čas, který musíme věnovat přípravě na jednání zastupitelstva či komisí rady města. Ten čas je ale na úkor našich rodin – a to je zásadní úskalí, se kterým se musíme asi všichni vypořádat.

Kdybychom se vrátili o více než rok zpátky, šel byste do celého toho kolotoče znovu?

Ano, byť si až teď s odstupem uvědomuji, že jsme vstoupili do veřejného života s velkou naivitou. Řada z nás se musela také vypořádat i s velmi negativními reakcemi z řad veřejnosti. Je to významně jiné, když si v novinách přečtete, že někdo někomu vyhrožuje či ho jinak osočuje, než když se to potom dotýká přímo vás.

Jaká byla Vaše první reakce, co Vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl výsledky voleb?

Že je to obrovský závazek vůči lidem, kteří v nás vložili svou důvěru a mnohdy také naději.

Jaké jsou reakce Vašich blízkých a okolí na Vaši práci zastupitele?

Překvapivě různé. Někteří přátelé a známí mě podporují, jiní mě mají za šílence. V týdnech, kdy se mi hodně nahustí program, rozhodně nejsem nejoblíbenějším členem domácnosti.

Jaké byly Vaše pocity při prvním jednání zastupitelstva, když jste poprvé usedl na místo zastupitele?

Velmi slavnostní a zároveň zvláštní. Došlo mi, že máme přímou možnost ovlivňovat chod života našeho města, a zároveň, že je to velký závazek. O tom, že to nebude jednoduché, nás poměrně brzy přesvědčili staronoví koaliční partneři.

Jaké byly Vaše dosavadní zkušenosti s politikou?

Prakticky žádné, ale o dění ve městě jsem se jako každý aktivní člověk zajímal. Můj otec byl dlouhodobým členem zastupitelstva města Ostravy, takže i z tohoto pohledu jsme o komunální politice poměrně často a bouřlivě diskutovali. Hodně mě mrzí, že už nemám možnost s ním aktuální dění konfrontovat.

Jaké bylo pro Vás osobně nejtěžší rozhodnutí v rámci komunální politiky?

Respektování principu, který říká, že materiály do zastupitelstva musejí být minimálně sedm dnů veřejnosti přístupné, oproti realitě, kdy rada města zařadila na bod jednání zastupitelstva materiály, které tuto podmínku nesplňovaly. V balíku těchto materiálů byly například dotace do sociální oblasti, na prevenci kriminality, do zdravotnictví apod. Pokud by se tyto dotace neschválily na plánovaném jednání, oddálilo by se i čerpání peněz pro tyto organizace, což by mohlo vážně ohrozit jejich fungování. Tenkrát jsme absolvovali v rámci našeho politického klubu zatím nejbouřlivější diskusi.

Váš osobní největší trapas či společenské faux pas při zasedání, nebo naopak úsměvná historka?

Kupodivu se mi zatím žádné faux pas nepřihodilo, což je spodivem, neboť jsem jinak významný specialista v této oblasti.

Co Vás nejvíce rozčiluje jako zastupitele?

Mám poměrně velký problém s materiály, které dostáváme tzv. na stůl, neboť se s nimi nemám čas seznámit a potom je těžké se zodpovědně rozhodnout. Komentáře primátora mi vadí zejména v případech, kdy na dotaz odpovídá například některý z jeho náměstků, a primátor si přesto neodpustí poznámku či nějaké „ponaučení“. Vzhledem k tomu, že jako předsedající schůze má neomezený přístup k mikrofonu, nelze tomu nijak zabránit.

Co Vás nejvíce potěšilo jako zastupitele či se Vám povedlo dokázat v roli zastupitele?

Za smysluplnou považuji práci v komisích rady města, kde se již tak nepolitikaří a věcně se jedná. Členové komise jsou orientováni na danou problematiku a snaží se najít společné řešení směřující ve prospěch Ostravanů.

Nejabsurdnější rozhodnutí či diskuse při zasedání – ať už Vaše, či nějakého kolegy zastupitele?

Absurdní je téměř vždy situace, když zástupcům koalice dojdou argumenty a navrhnou hlasovat pro ukončení diskuse. Nesmyslné rozhodnutí se týkalo vyhlášení akce SMOG či rozhodnutí vedení města o spuštění kampaně Ostravu nedáme. Naprosto zmatené bylo hlasování o pojmenování ulic na území Nové Karoliny.

OSTRAVAK I/2012

Komentáře jsou uzavřeny.