Hana Kobilíková – rozhovor

Někdo návštěvě ukáže svůj dům, jiný vzácnou sbírku obrazů či sklep až po strop nabitý lahvemi vybraného archivního vína. Rozhovor s Hanou Kobilíkovou začal a skončil na kolečkových bruslích. Patnáct kilometrů uteklo jako voda a při její rychlé jízdě musí každému okamžitě dojít, proč při vyslovení jejího jména, jako by byla pořád slyšet několikanásobná ozvěna slova drajv.

Jezdíte na bruslích dlouho?

Dlouho a velice ráda. Je to skvělý způsob, jak si „vyčistit“ hlavu. Jen mi vadí, že se na cyklostezkách a v parcích plácáme společně nejen s lidmi na kolech, ale i kočárky s malými dětmi a volně pobíhajícími psy.

Co Vám brání v zastupitelstvu prosadit vybudování speciálního bruslařského oválu?

Ten výčet by byl hodně dlouhý, ale začaly se konečně opravovat Komenského sady, a my bruslaři tak získáme zase trochu lepší podmínky. Blýská se na lepší časy.

Říkáte, že práce pro lidi má hranice. Jaké hranice máte Vy osobně?

Na začátku je vždycky ideál, pak následuje realita. Je to složitý proces a až časem se uvidí, jak uspějete.

Jak to vidíte po bezmála dvou letech v politice?

Jedna věc je představovat si, jak to třeba chodí nebo by chodit mělo v městském zastupitelstvu. Pak přichází období, kdy už do toho všeho vidíte. Běh na dlouhou trať, počáteční naivita, arogance moci, neúcta, obrovské množství informací, nesmyslná rozhodnutí, ale také podpora voličů, zájem občanů, práce v komisích a výborech města, radost z drobných úspěchů – to jsou spojení, která mě v tuto chvíli okamžitě napadají.

Na to všechno je až překvapivé, jak působíte prakticky a uvolněně.

Snažím se hlavně stát nohama pevně na zemi.

Vraťme se na začátek Vašeho „vítězného tažení“ do městského zastupitelstva. Co bylo podle Vás nejdůležitější?

Bylo to hodně dobrodružné. Ano, měli jsme úspěch, ale bylo třeba zhodnotit schopnosti a šanci uchytit se na politické scéně. A to je přesně to těžké rozhodnutí, před kterým většina lidí couvne.

V čem spočívá kouzlo Nové radnice?

Jednoznačně v ochotě začít se starat o to, aby se Ostrava dále rozvíjela, aby se stala dobrou adresou pro všechny věkové kategorie obyvatelstva. Mladí odtud stále utíkají… Chtěla bych, aby neměli důvod odcházet, abychom žili v aktivním a opečovávaném městě, aby se tu dařilo kultuře, žilo se tu na plný plyn.

Nemáte někdy pocit, že Vaše role opozičního zastupitele vůči ČSSD a ODS představuje tak trochu boj s větrnými mlýny?

Pokud by opoziční zastupitel již dopředu nabyl dojmu, že z pozice menšiny je jeho práce zbytečná, nemusela by opozice existovat. Nejsou ale jen zasedání zastupitelstva, kde koalici nepřehlasujeme, důležitá je i práce v komisích a výborech města, kde se jedná většinou více neformálně a věcně.

Jaká zásadní změna, které jste se v rámci hnutí Ostravak domohli, Vás osobně nejvíce potěšila?

Velmi mě těší například zavedení elektronických aukcí v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, které jako první v Ostravě prosadili zástupci hnutí Ostravak. Díky tomuto systému se daří dosáhnout nejnižší ceny při realizaci investičních zakázek a zároveň se jedná o nejtransparentnější způsob.

Nelitujete toho, že jste se rozhodla vstoupit před dvěma lety do politiky? A šla byste do toho po svých zkušenostech znovu?

Nelituji. Mám možnost vyjádřit se k záměrům města, informovat občany o připravovaných změnách. Ne jenom kritizovat, ale snažit se sama pro to něco udělat. Stále máme pocit, že do Ostravy ještě nepřišlo to pravé. Šance pro toto město ale existuje – Ostrava by měla být v mnohém originálnější než ostatní města. Jinak jakákoli cesta postrádá smysl.

Jak to myslíte?

Musíte jít, jak se říká, s dobou, ale přitom mít osobní nadhled. Každý by měl dělat co nejlépe to, co umí jen on. Jednoduché, nemyslíte?

Vaše pracovní tempo je poslední dva roky značné. Ovlivnilo nějakým způsobem Váš osobní život?

Mám ráda adrenalin, to je pro mě naprosto přirozené. Ale někdy jde pracovní zápřah na úkor soukromého života. Abyste to zvládla, potřebujete neskutečně tolerantního partnera a silné a bezpečné rodinné zázemí. Obojí naštěstí mám.

Probíráte doma s manželem politiku?

Samozřejmě, ale spousta mých zážitků připadá mému muži naprosto absurdní. V některých případech si dokonce myslí, že jsem se musela zbláznit, že některé mnou popisované věci nejsou vůbec možné. Zvlášť, když nejlépe on ví, s jakými zásadami jsem do komunální politiky šla.

A propos, jaký by politik měl být?

Dobrý politik by měl to, co dělá, cítit jako poslání. A to s sebou nese docela velkou tvrdost k sobě, ale i okolí.

Jste k sobě tvrdá?

Myslím si, že někdy až příliš mám v sobě zakódovanou takovou tu zarputilou disciplínu a přímost. Někdy si říkám, proč se tak štvu, kam pořád letím. Jenže vypnout ani zastavit ten motor uvnitř nejde (smích).

Hana Kobilíková se narodila v Ostravě.Vystudovala obor Ekonomika a management na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. V současné době pracuje v jedné bankovní instituci v Ostravě. Je vdaná,má dva syny a mezi její záliby patří rodina, lyžování, jízda na kolečkových bruslích a také turistické výlety do nedalekých Beskyd. Je životní optimistka,nemá ráda přetvářku a lidi bez vlastního názoru.
OSTRAVAK II/2012

Komentáře jsou uzavřeny.