Karel Sládeček – rozhovor

Bylo po osmé hodině večer. Skončilo jednání městského zastupitelstva. Karel Sládeček přichází na domluvený rozhovor do skvělé italské restaurace poblíž Nové radnice. Má za sebou dlouhé hodiny jednání a do povídání se mu evidentně nechce.

Co jíte nejraději?

Jak kdy. Tady mi hodně chutná. Italskou kuchyni mám docela rád, je jednoduchá a nesmírně zajímavá.

A co považujete za nejzajímavější na současné české politice?

(Smích) Toho je spousta. Žijeme totiž v době, která je v dějinách politiky dost zvláštní. Možná si tohle myslí každá generace, ale mohu srovnávat. Když otevřu ráno noviny, jsem napnutý, co se zase dovím. Zvláštní doba…

Spíše v mnohém iracionální, ne?

Také, ale říkám si, co dnes znamená morálka, etika či obyčejná slušnost? Strašně chci žít s lidmi, kteří jsou na sebe slušní, protože se jim právě to vyplatí.

Obraťme list, jak byste zhodnotil své téměř již dvouleté působení v zastupitelstvu statutárního města Ostravy?

Získal jsem další obrovskou životní zkušenost, kterou mi už nikdo nevezme a já s ní mohu dále pracovat. Je pravda, že nejsem rozený řečník, nemám potřebu se „zviditelňovat“ a nemusím si nic dokazovat, takže se některým lidem mohu jevit jako nečitelný či neaktivní. Život mě ale naučil, že řeči mnohdy nejsou k ničemu. Mnohem lepší je jít a problémy řešit.

Čekal jste, že získáte dostatečný počet hlasů a budete v zastupitelstvu, nebo jste byl volebním výsledkem překvapen?

Byl jsem tehdy jeden z mála, ne-li jediný mezi kolegy, kdo takový výsledek předpokládal. Vodítkem pro můj předpoklad byli samotní Ostravané. Mám to štěstí, že se pohybuji mezi spoustou lidí, umím naslouchat a snažím se analyzovat.

Je něco, co byste díky své funkci označil za zásadní osobní přínos pro město a jeho občany?

Že má nyní město Ostrava v zastupitelstvu „skutečnou“ opozici, se kterou vládnoucí koaliční partneři chtě nechtě musejí počítat, což se jim zcela jistě nehodí do krámu.

Je před Vámi nějaký zásadní úkol, který jste si vytkl za cíl již dávno, ale kvůli neochotě či nezájmu zastupitelů z jiných stran se Vám nedaří změny dosáhnout?

Jako úkol bych to nenazval, ale mým přáním je, aby se jak v regionální, tak celostátní politice přestalo politikařit a začalo se konečně jednat ve prospěch občanů této země. Možná jsem naivní, ale pořád věřím, že naše republika disponuje lidmi, kteří jsou moudří, nejsou egoističtí a zájmy tohoto státu dokážou povýšit nad zájmy osobní.

To zní hodně vznešeně.

Možná, ale lidi nejsou hloupí a poznají, když se něco jiného říká a něco jiného dělá. To nejvíc devastuje naši společnost, o politice nemluvě. Nemůžete po lidech chtít, aby dodržovali zákony, a sám dělat viditelně všechno tak, abyste je obešel.

Změnil se nějak Váš pohled na činnost politiků či politiku jako takovou, když se z Vás stal také aktivní politik?

Nezměnil. Ale začnu trochu zeširoka. Celá planeta Země, jak všichni víme, se nachází v poměrně katastrofálním stavu. Za tento stav můžeme my, lidé. A pokud se lidstvo jako celek rychle nevzpamatuje a nepřehodnotí své priority, pak zákonitě dříve nebo později přijde reakce. S politikou, když to zjednoduším, je to obdobné. Pořád mi například nejde do hlavy rozdělení politiků (což jsou taky jen lidé) na pravici a levici. Když jeden řekne ano, druhý ze zásady okamžitě odpovídá ne. Nechápu, na co si zde hrajeme. Všem by nám totiž mělo jít o stejnou věc.

Cítíte se být víc politikem, nebo jste stále spíše především obyčejný člověk, který je v zastupitelstvu pro občany?

Existuje rčení, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Lidé, kteří mě znají delší dobu, vědí, že jsem nikdy nemyslel jen na sebe.

Našla by se nějaká úsměvná historka Vaše či nějakého kolegy, která Vás nejvíce v  zastupitelstvu pobavila a rozesmála?

Pár jich bylo.  Některé vtipné „hlášky“ mých kolegů, a to napříč politickým spektrem, mě opravdu rozesmály. Jen po mně, prosím, nechtějte, abych vám je převyprávěl. Miluji humor a vtip, ale jsem špatný bavič a interpret.

Čím je v současné době zaplněn Váš soukromý život?

Běžnými starostmi. O rodinu, práci, budoucnost… Starám se o tři dospělé „děti“, což je mnohdy pěkná fuška, přemýšlím, jak a čím vylepšit svou práci, aby mí klienti byli maximálně spokojení, protože převážně oni jsou zdrojem mých příjmů, uvažuji o budoucnosti… Ale když vidím, jak rychle mé děti stárnou, čím dál víc si uvědomuji, že by si měl člověk v životě udělat sem tam i nějakou tu radost. Proto jsem si nedávno znovu pořídil motorku, a když už mám úplně přeplněnou hlavu, jedeme se s přáteli provětrat. A to je pro mě neskutečná relaxace.

OSTRAVAK II/2012

Komentáře jsou uzavřeny.