Rozhovor s Tomášem Málkem, lékařem Městské nemocnice Ostrava

Tomáš Málek pochází sice z Olomouce, kde vystudoval lékařskou fakultu, a možná šťastnou rukou si vybral pro svůj život právě Ostravu. Od studií pracuje jako lékař v Městské nemocnici Ostrava, a přestože původně neplánoval zůstat zde déle, Ostrava mu jaksi nekontrolovatelně přirostla k srdci a on zde žije se svou rodinou již přes dvacet let.

Co Vás vedlo k tomu, že jste si vybral právě povolání lékaře?

Víte, to je těžké říci. Rozhodně jsem to neměl „nalinkované“ odmalička jako moji kolegové, jejichž rodiče byli lékaři. Každé své životní rozhodnutí jsem si musel promyslet a prosadit sám, ale k přírodě a biologii jsem tíhl odjakživa, takže nakonec padla volba právě na medicínu. Dnes jsem rád, že jsem si tak vybral, i když tenkrát jsem opravdu vůbec netušil, co mne čeká.

Povolání lékaře je určitě velmi náročné. Co to pro Vás jako pro člověka znamená?

Obrovskou životní školu. Potkal jsem spoustu báječných kolegů, z nichž mnozí pro mě byli a jsou profesním a lidským vzorem, ale to by samo o sobě nestačilo. Mé povolání vyžaduje velkou míru samostatnosti, prakticky denně řeším velmi vážné problémy svých pacientů. Abych toho byl schopen, musel jsem poznat lépe sám sebe a utřídit si životní priority. Bez toho bych nemohl být svým pacientům nápomocen.

Je to klišé, ale žádné peníze vám nezajistí zdraví, žádné peníze vám nezajistí spokojený život ani partnerský vztah, přátele ani klid na duši. Ale to je jen jedna strana problému. Může se prostě v životě stát, že něco z toho nevyjde, a pak je důležité se nevzdávat a bojovat, dokud to jde, dokud to má smysl. A když už to nejde, když už to smysl nemá, pak je velmi důležité umět se s tím smířit a hrát dál s těmi kartami, které vám život nadělil. Ve své praxi jsem se setkal s mnoha smutnými osudy, je třeba se smířit, nadechnout se a jít dál. Vyžaduje to pokoru a velkou jistotu, že vaše rozhodnutí jsou správná. V tomto ohledu je povolání lékaře velmi stresové, nejistota se netoleruje. Na druhé straně podat někomu pomocnou ruku je velmi krásné, skoro bych řekl návykové.

Takže řešení problémů je Váš denní chlebíček…

Denní i noční, v našem povolání to nehraje roli. Externě pracuji i na záchranné službě a tam je to ještě vyhrocenější. Emoce sem nepatří, jen racionální postupy a věcné rozhodování a vše pod značným časovým tlakem. Na záchrance jsem v pravém slova smyslu poznal Ostravu. Pacienty od Radvanic až po Mariánské Hory, často složité a těžké lidské osudy. Ostravu jsem díky záchranné službě projezdil křížem krážem.

Díky své práci u záchranné služby jste měl možnost poznat Ostravu. Jaký na ni máte názor? Líbí se Vám?

Moc. Často se o tom hovoří a já to mohu potvrdit. Ve srovnání s mým rodným městem je Ostrava jiná. Je zde obrovský lidský potenciál. Lidé soběstační, nezávislí a zvyklí se postarat sami o sebe. Ostrava je skutečný svébytný fenomén. Má charakter a to se mi líbí. Mám rád zdejší zemitou přímočarost. S tou se ovšem nesetkáte na Stodolní ulici, to už je jen nafouknutá prázdná bublina, kterou se místní radnice poněkud neoprávněně chlubí v domnění, že jí to přinese politické body. Přitom ovšem systémově přehlíží a neřeší obrovské problémy, které do centra právě Stodolní přináší.

Co byste naopak Ostravě vytknul a co Vám na ní vadí?

Často, když jdu z práce a sleduji dění kolem sebe, nestačím se divit, kolik lajdáctví a neschopnosti kolem sebe vidím. A zdá se, že to často nikomu nevadí nebo, co hůře, stalo se to určitou normou…

Mohl byste být konkrétnější?

Vždycky jsem se nerad smiřoval s něčím, co podle mne nebylo správné. Každý člověk má právo vyjádřit svůj názor. Bydlím v centru Ostravy a je zde opravdu mnoho věcí, se kterými nesouhlasím. Spolu s přáteli jsme se pokusili na problémy poukazovat, ale narazili jsme na zeď mlčení ze strany zastupitelských orgánů i kompetentních činitelů. Chtěli jsme nad tím mávnout rukou, já osobně jsem velmi pracovně vytížen, mám rodinu a děti, ale místo toho jsme nakonec založili občanské sdružení. Trošku nám to pomohlo, dostali jsme se „za hradby“, někteří nás i zdvořile vyslechli, jednání střídalo jednání. Později jsem pojal podezření, že jednání samo o sobě je cílem a nikoli cestou k řešení problémů. Přesto nám to ale umožnilo alespoň částečně nahlédnout do mechanismů fungování obecního úřadu a magistrátu a to, co jsme viděli, nás moc nenadchlo.

Tohle že má být úřad hájící zájmy občanů? Popravdě řečeno, nikdy jsem v politice nepracoval, jsem jen „obyčejný“ člověk, ale že by to nešlo dělat efektivněji? Ve spleti odborů a jejich kompetenčních sporů létáme jako tenisový míč nad sítí, nikdo nenese za nic odpovědnost, chybné rozhodnutí zaplatíme nakonec všichni, jen ne ten, který ho způsobil. Na to opravdu nejsem ze svého povolání zvyklý. Dospěli jsme k názoru, že takto opravdu nic zásadního změnit nemůžeme. Vezměte si kauzu Masarykova náměstí, to jsou doložitelná fakta, a navíc ve světle reflektorů médií. Ale kolik takových dalších kauz leží v prachu pod stolem?

Myslím si, že jako občané bychom měli znát, jak efektivně se hospodaří s městským majetkem. Není přece nic špatného na tom, když se někdo o tyto věci více zajímá. Navíc jsme občané a z našich daní jsou úřady placeny, a proto máme právo na tyto informace. Často narážíme na zeď mlčení, ale proč?

Co se s tím dá podle Vás dělat?

V prvé řadě se nevzdávat a bojovat. Jsou to naše peníze, ze kterých je placen městský aparát, který je povinen se o město starat v jeho prospěch. Jsou zde pochybnosti, které nám vrtají hlavou. Proč musíme dvacet let po revoluci dýchat nejšpinavější vzduch ve střední Evropě? Proč má Ostravan několikanásobně větší pravděpodobnost, že dostane rakovinu, astma, alergii atd.? Proč se město už dávno neohradilo proti porušování zákona v tomto ohledu, a naopak zcela chaoticky a směšně napadá ty, kteří na to poukazují? Proč je každý den centrum zacpané kolonami aut, a přitom rozvoj cyklostezek zdaleka neodpovídá možnostem Ostravy. Jak se hospodaří s městským majetkem, majetkem nás všech? Jak je postaráno o staré a nemohoucí lidi – je opravdu stadion za dvě miliardy to nejdůležitější, co Ostrava potřebuje? A jaká je dlouhodobá zdravotnická koncepce města?

Je smutné vidět, že radnice ani obec vlastně není, možná ani nechce být, dostatečně transparentní, a proto my pak máme pochybnosti. To by mělo být podle mě prvořadým cílem – transparentní správa a hospodaření, přidělování zakázek, jasné stanovení cílů s přihlédnutím ke skutečným potřebám občanů města a jejich následné splnění.

Vložení komentáře


Další články

  • Prodej skeletu na ulici 28. října. Opět stejný scénář, jak získat městský majetek do vlastnictví soukromé firmy za podpory pánů radních
  • Rozhovor s Tomášem Málkem, lékařem Městské nemocnice Ostrava
  • Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát …
  • Vydané územní rozhodnutí je v rozporu s kupní smlouvou. Omyl úředníků, nebo standardní postup magistrátu?
  • Nákladný a nevyužitý kolektor pod městem
  • Vyměním centrum za Svinov. zn. bez doplatku
  • Podpora města jako součást podnikání aneb Pohádkový sen každého podnikatele pokračuje
  • Postřehy

    • Zamyšlení čtenáře

    • Jsem již starší důchodce a v současné době bydlím ve Vítkovicích. Ale vždy s nostalgií vzpomínám na svá mladá léta strávená v ulicích „staré Ostravy“. Můj tatínek pracoval ve čtvrtém patře módního domu Ostravice a já jako malý hoch jsem tam chodíval s neutuchajícím vzrušením. Později jsem si zde našel i svou ženu. Na mladá léta člověk vzpomíná vždy rád, a proto mě zdejší stav tehdy tak noblesního obchodního domu vhání lítost a nerad si připouštím, že snad oba už patříme do starého železa. Historie Ostravy se někde ztrácí, a nikdo s tím nic nedělá. Copak nikomu nevadí, že hosté hotelu Imperial den co den ze svých oken koukají na chátrající budovu, která kdysi patřila ke skvostům? Nebo budova přímo naproti hotelu, ta také zeje prázdnotou. Je to ostuda radnice, že dovolí, aby hosté mezinárodního hotelu v centru města měli takovýto výhled.

      Přeji Ostravě a Ostravakum hodně sil.

      Čtenář Tobiasz

    • další postřehy

    • Ostrava má opět unikát! Dvě čtyřproudové silnice vedoucí souběžně vedle sebe
    • Městská vyhláška zvýhodňuje předvolební politické kampaně
    • Časopisy hrazené z našich peněz

    Anketa

    Aktuálně není k dispozici žádná anketa