SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

Foto: http://press.ssoge.com

Rozhovor se členem kapely Silent Stream of Godless Elegy Pavlem Hrnčířem

www.ssoge.com

Silent Stream of Godless Elegy neboli Silenti vznikli v roce 1995. Jak to bývá – v dobrém i ve zlém -, kapela v plné sestavě nevydržela.

Půjdeme od podlahy

Stěží bychom si na Moravě a ve Slezsku mohli přát lepší kapelu než Silent Stream of Godless Elegy (dále jen SSOGE). Z původní sestavy zůstal zakladatel Radek Hajda (kytara) a cellista Michal Sýkora. Dalšími členy jsou Hana Hajdová (zpěv), Miroslav Petřek (kytara), Pavel Zouhar (housle), Pavel Hrnčíř (zpěv) a David Najbrt (bicí).

Svou novou desku Návaz kapela vydala pod taktovkou worldmuzikanta Tomáše Kočka. Jako hosté se zde představili absolventka brněnské konzervatoře Michaela Liparová (cimbál) a Miroslav Kolacia (housle). Další prestižní záležitostí kapely SSOGE je to, že album vznikalo na Slovensku ve studiu věhlasného Rolanda Grapowa (ex-Helloween, Masterplan). Desku uskupení vydalo u francouzského vydavatelství Season of Mist.

Při poslechu nové desky vás mile překvapí vkusné aranžmá lidových nástrojů a folklorních prvků. Zvuk je – na české poměry – nebývale kvalitní. Konečně „tvrdá“ muzika, která nezní, jako by padaly hrnce. Alba Themes a Relic Dances obdržela žánrovou cenu Akademie populární hudby Anděl. V tomto roce byla skupina nominována za desku Návaz a umístila se na třetím místě v soutěži Český YouTube Fest.

Byla jsem překvapená a vlastně zklamaná, jakým způsobem jsme tento rozhovor vedli. Čekala jsem šíleného metalistu, který bude mít kontroverzní názory s ostrým jazykem. Omyl, Pavla jsem mnohokrát upozorňovala, že nepíšu pro „ohníček“ a že potřebuji bulvár! Nekonal se. Inteligentní chlapík, který bohužel ví, jak to v té naší hudební branži chodí.

Byli jste na předávání žánrových cen Andělů. Jaké máte pocity?

Smíšené. Víte, ten žánr, ve kterém jsme byli nominováni, byl hard and heavy, a to je široké spektrum různých stylů. Za sebe mohu říct, že jsem naší desce věřil a moc jsme si to přáli. Bohužel, nevyšlo to. Na druhé straně, tohle ocenění je sice pěkná věc, ale díky němu se kapela dál mnohdy neposune. Předávání „žánrovek“ je odsunuto na druhou kolej a tahle kolej je často slepá. Pár řádků v novinách, pokud vůbec, a je ticho. Je to škoda, protože široká veřejnost se už nedozví, že kromě teplákových souprav, Kabátů a jim podobným jsou tady i jiné kvalitní kapely pestrobarevných žánrů.

Média vás prezentují jako doom metalovou kapelu. Když si ale poslechneme vaši desku, je to ještě aktuální označení?

Už dávno ne. Klasifikovali nás jednou jako etno-metalovou kapelu, což je zvláštní spojení, ale vystihuje nás to mnohem více než doom metal. Těžko nás lze specifikovat, když máme v kapele housle, violoncello a cimbál.

Jak vzniklo spojení SSOGE a Tomáš Kočko?

V roce 2000 – po udělení hudebních cen – si kapela prošla menším zemětřesením. Kapela se poměnila a začala hledat nový směr. V roce 2002 jsme oslovili Tomáše, byl to respektovaný muzikant, a doufali jsme, že si sedneme i po lidské stránce. Chtěli jsme do naší tvorby zakomponovat více folkloru, muziku tím provázat, a on byl ten nejpovolanější. První fáze byla zcela poznávací. Posílali jsme si různé nahrávky, komunikovali jsme o muzice, předávali jsme si různé zkušenosti a vyvrcholením byla deska Relic Dances. Album bylo oceněno Akademií populární hudby jako nejlepší tuzemské hard and heavy album roku 2004 a stejné ocenění získalo i v antianketě českých tvrděrockových publicistů Břitva 2004.

Takže Tomáš Kočko působí v kapele jako producent?

Ano. Producent, kamarád a občas jako „otrokář“ stavbyvedoucí na své chaloupce v Beskydech (smích).

Když si představím, že děláte metal, fanoušky vidím zcela zřetelně, ale nejednou slyším lidové nástroje. Pavle, jak vypadá váš typický posluchač?

Člověk otevřený hudbě. Ani nevím, čím jsme si to zasloužili, ale vyhledávají nás i mladí posluchači. Kapely, které vznikly v devadesátých letech, často ztrácejí mladou generaci. A na naše koncerty chodí jak šestnáctiletí, tak i padesátiletí lidé, což je naprostá paráda. A protože poslední deska Návaz je pro mnohé více přístupná, získali jsme podle reakcí jak na koncertech, tak na internetu zase o několik fanoušků více (smích).

Vaše vydavatelství je francouzské, proč?

V České republice není vydavatelství, které by nás mohlo posunout dál. Nechci, aby to vyznělo tak, že si hrajeme na nějaké hvězdy, ale kdybychom si vybrali menší undergroundové vydavatelství, tak by nám možná zaplatilo desku, zařídilo pár koncertů, ale vše v rámci České republiky. Což po letech hraní není náš plán. Chceme oslovit širší spektrum a v zahraničí je k tomu více příležitostí. Velké nahrávací společnosti v Česku se o nás zatím nepopraly, poněvadž nejsme ani mainstreamová kapela, ani netaháme za správné páky (smích). Ale docela by mě zajímalo, jestli si někdo zaslané promo nahrávky poslechl, nebo e-mail či CD rovnou smazal. Vždy nám bohužel přišla jen odpověď nějakého automatu.

Takže hrajete i v zahraničí?

Ano, a proto jsme si vybrali i zahraniční vydavatelství. Tady se přece více hraje „tepláková souprava“ než pořádná muzika. Chtěli jsme rozšířit fanouškovskou základnu, ale zase je problém v bookingu. Mají zřejmě strach z východního bloku. Agenturu, která by nás zastupovala v zahraničí, jsme zatím nenašli. Pro Českou a Slovenskou republiku nás perfektně zastupuje agentura Kontra Production.

Je dnešní publikum jiné než třeba před patnácti lety?

Určitě. V dřívějších letech přišlo na koncert méně známé kapely více lidí. Ale dnešní trh je tak přesycený, že je velké umění posluchače na koncert dostat. Naštěstí naše kapela je o něco známější, a tak se hlavy pod pódiem stále třepou a v zadních řadách stojí ti, kteří si chtějí koncert vychutnat „poklidněji“. Ale pořád může být lépe.

Nemrzí vás, že se na festivalech pořád točí stejná smyčka muzikantů?

Bavíme se asi o velkých festivalech typu Colours of Ostrava a podobně, ano? Tak to mě samozřejmě mrzí. Například tento festival nám je zřejmě zapovězen, byť nás je polovina členů z Ostravy. Jednou nás totiž oslovili i s konkrétním hracím časem, a když jsme poslali návrh smlouvy i s cenou, což jsme si zřejmě dovolili hodně, protože „malým českým kapelám“ se přece peníze nedávají – jde o prestiž si tady zahrát – začaly být problémy. Najednou jsme se nehodili do dramaturgie festivalu, museli jsme ustoupit nějaké zahraniční kapele, z odpoledního času bylo deset dopoledne a potom nás vyškrtli úplně. A ani po desce Návaz, která byla přijata kritiky nadmíru pozitivně, se nám na festival nepodařilo dostat. Je to hodně smutné, když do muziky investujete kromě téměř veškerého volného času i dost peněz, a potom vám pořadatelé nechtějí dát ani náklady na cestu pro polovinu kapely, která není z Ostravy… Chybí tady alespoň trošku respektu a uznání, a i když nejste velká osobnost typu Björk -, kterou mám mimochodem hodně rád -, tak si žádná kapela přece nezaslouží hrát zadarmo. Samozřejmě se to netýká jen festivalu Colours of Ostrava, ale více českých velkých open air akcí. Naštěstí ne všichni jsou takoví – například na Masters of Rock, Brutal Assaultu, v Trutnově či na Benátské noci je vše v pohodě.

Ovšem slavíte úspěchy na hudební scéně. YouTube Fest je parádní záležitost, nemyslíte?

Rozhodně ano. Je to čerstvá novinka a hlavně bychom chtěli touto cestou poděkovat všem lidem, kteří hlasovali. V soutěži Český YouTube Fest jsme se umístili na třetím místě, což pro nás znamená nečekané hraní na festivalech JamRock, United Islands a Rock for
People. Soutěž YouTube Fest 2012 je druhým ročníkem celostátní soutěže, kdy kapely
do soutěže poslaly téměř 800 hudebních klipů. Zaslaná videa v první fázi soutěže zhodnotila porota, kterou pro letošní ročník tvořili Milan Cais a Mardoša (Tata Bojs), Albert Černý (Charlie Straight), Jarda Hudec (iREPORT), Lukáš Paulů (Ochranný svaz autorský) a
také loňský vítěz skupina Flattus. Svůj výběr porota skončila 16. května, kdy vyhlásila 15 finalistů. Následně vybrali samotní fanoušci v on-line hlasování na YouTube pět nejlepších
kapel, které budou moci kromě jiného vystoupit na známých letních festivalech. Vítězná pětka dostane možnost zahrát si na některém z festivalů, jako jsou JamRock, United Islands, Prague City Festival, Rock for People, Sázavafest či Open Air Festival.

Teď mě napadá, hrají vás rádia?

(smích) Ano, hrají. Ne sice tak, jak bychom si představovali, ale to je pořád stejná písnička. Zkoušela jste nějaké rádio poslouchat celý den? Všude oldies, oldies, oldies nebo hity největších českých labelů, které je tlačí, aby měly prodeje. Ale pozor, naše skladba byla patnáctá na žebříčku Radia Proglas. To je rozhlasová stanice rodinného typu založená na tradičních křesťanských hodnotách, co víc si může metalová kapela přát (smích)!

Který z vašich koncertů byl pro vás největším hudebním zážitkem?

Když budu mluvit za sebe, tak jeden ročník festivalu Masters of Rock. Poprvé se začínalo už ve čtvrtek a my jsme dostali luxusní hrací čas od 22.00 do 23.00 hodin. V noci, velká stage, světla, skvělá show, parádní atmosféra, super pocit a patnáctitisícový dav pod pódiem.

Pro koho byste nikdy nehráli?

Asi pro politickou stranu.

Bezva. Kdybych otázku položila hned v úvodu, byl by konec rozhovoru. (smích)

Možná kdybychom hráli za stranu „přátel dobré hudby“, tak proč ne… (smích)

P.S.

Sama za sebe mohu konstatovat, že už teď se těším, s čím přijde kapela příště. Stojí zajisté za to kapelu SSOGE sledovat, neboť studna jejích hudebních nápadů se zdá být nevyčerpatelná. V ČR málokdy narazíme na kapelu, která nebude jen trapnou kopií něčeho „světovějšího“. Takže, Silenti, vydržať, oni si vás najdou!!!

Ajka

OSTRAVAK II/2012

Vložení komentáře